Proč „Karlovský gastrofestival“ není „Karlovický“?

Často dostáváme otázku, proč se náš gastrofestival jmenuje "Karlovský", když podle pravidel spisovné češtiny by měl být "Karlovický"?

K vysvětlení jsme si vypůjčili výstižný text, který je vyvěšen u vchodu do Karlovského (nikoli tedy - jak vidíte - Karlovického) muzea ve Velkých Karlovicích.

V tomto textu se uvádí:

K četným připomínkám z řad návštěvníků, že máme chybný název “Karlovské…“ místo “Karlovické" muzeum, podáváme toto vysvětlení: Není pochyby, že z hlediska formální tvorby jazyka je to naprosto jasné – vesnice se nazývá Velké Karlovice a ne Karlov, takže by měl název znít “Karlov-ické muzeum“. Sledujeme-li ale historii nebo mluvu starousedlíků, nikdy se nesetkáváme s výrazy “karlovický“ nebo “karlovické“. Existuje například “Peczet obcii Karlowske“ z r. 1762. U kostela je pomník z r. 1819 a na něm je vyryto: “…lid karlowsky ten kříž stavil…“. Řídící učitel Jan Kutzer napsal v roce 1886 dějiny obce s názvem “Karlovské zrcadélko“.

Dost dokladů je i z lidové tvorby. Zpíváme: “V tej karlovskej obci tam je dobře…“, nebo “Aj, zahraj ně, zahraj, muzigo karlovská…“, či “Ten karlovský kostelíček…“, nebo také “Karlovská dědina, močár na močáře…“ Rovněž v naší mluvě užíváme: “…karlovské cérky“, “…karlovské fojtství…“, “…jsem karlovjan…“ atd. Z výše uvedeného je patrno, že přídavné jméno “karlovské“ je tradiční a neměnící po staletí podobu a má jisté opodstatnění proniknout do spisovné češtiny – i když víme, že je tvořeno formálně nesprávně. Je natolik spjato s jazykovou kulturou Horního Vsacka i Rožnovska, že by bylo nesprávné je nahrazovat tvrdým a cize znějícím výrazem “karlovické“. Jistě to také tak chápal i veliký přítel Valašska Petr Bezruč, když se k tomuto problému vyjadřoval a je plně schvaloval.

Proto tedy karlovické muzeum nese název “Karlovské muzeum“.

A z respektu k tradici pořádáme "Karlovský" gastrofestival a ne „Karlovický“.